Výzvy pedagogicko-psychologické diagnostiky v českém školském systému: Panelová diskuze

Palčivá otázka

Jak zajistit kvalitní pedagogicko‑psychologickou diagnostiku ve školství?

Záměr diskuzního panelu

Pedagogicko‑psychologické poradenství má v České republice dlouhou tradici. V souvislosti se změnami na různých úrovních celého školského systému zřejmě dochází k pomalé, nenápadné, avšak o to zásadnější transformaci účelu těchto školských zařízení, náplně práce odborných pracovníků a změnám v jejich kompetencích. Domníváme se, že je nejvyšší čas otevřít diskuzi o této významné součásti českého školského systému.

Jsme si vědomi šíře celého tématu, a proto se v omezeném čase této diskuze, která se koná v rámci konference psychologické diagnostiky, zaměříme primárně na diagnostické otázky související s činností pedagogicko‑psychologických poraden (PPP) a speciálně-pedagogických center (SPC). Naším cílem není nekonstruktivní kritika těch aspektů, které dnes nefungují uspokojujícím způsobem. Záměrem diskuze je naopak zaměřit se na ideální podobu pedagogicko‑psychologické diagnostiky, ke kterému by stávající praxe mohla po pragmatickém zvážení reálných možností a omezení v budoucnosti směřovat.

Panelová diskuze naváže na předchozí příspěvky v různých sekcích, které představují dostupné a/nebo nejpoužívanější diagnostické metody v PPP. Mezi diskutovaná témata bude patřit:

  1. Je česká pedagogicko-psychologická diagnostika dostatečně vybavena po stránce diagnostických metod?
  2. Jak zajistit a v budoucnu udržet dostatek kvalitních diagnostických metod?
  3. Jak zajistit dostatečné odborné vedení pracovníků v PPP a SPC?
  4. Jaké jsou nároky na znalosti a dovednosti pracovníků v PPP a SPC? Jak tyto nároky naplnit a ověřit, jak pracovníky připravovat?
  5. Jakou podporu v pedagogicko‑psychologické diagnostice očekávají psychologové a speciální pedagogové ze strany státu, ministerstva školství a jiných státních institucí?
  6. Kdo by měl pedagogicko-psychologickou diagnostiku realizovat? Které odbornosti a v jakých situacích by do ní měly vstupovat?
  7. Jaký je optimální rozsah a časová náročnost diagnostického procesu pro různé zakázky? Jak tento doporučený rozsah stanovovat a jaké faktory při tom zvažovat?

Panelisté

Diskuzní panel moderuje: Mgr. Hynek Cígler, Ph.D., z katedry psychologie FSS MU.

PhDr. Hana Sotáková, Ph.D.

Katedra psychologie, Pedagogická fakulta Karlovy univerzity; vedoucí sekce pedagogické psychologie při Českomoravské psychologické společnosti
Diagnostika je důležitou každodenní součástí práce pracovníků školních poradenských zařízení a pracovišť, umožňuje zajistit funkční nastavení vzdělávacích postupů a dalších intervencí u žáků. Poradenský systém ve školství tak doplňuje práci specializovaných klinických pracovišť, což je při počtu žáků a v systému inkluzivního vzdělávání nezbytné. Pro zachování efektivity systému je důležité, aby měli pracovníci provádějící pedagogicko-psychologickou diagnostiku systémovou podporu, která bude schopna reflektovat a reagovat na aktuální trendy a potřeby ve školství. Jde především o adaptaci a vývoj diagnostických nástrojů nebo podporu při jejich zavádění do praxe. Systémový přístup je zde nutný a nelze v tomto spoléhat jen na soukromé subjekty. I když se situace nemusí zdát v současné době kritická, je třeba si uvědomit, že rozpad systémové podpory se může projevit za několik let.

Mgr. et Mgr. Šárka Hlaváčová

Dříve psycholožka v pedagogicko-psychologické poradně a školní psycholožka; nyní v ZŠ a MŠ Nám. Republiky, Brno
Ve svém příspěvku pojmenuji dvě témata. Téma 1: Propojenost PPP a školy, možnosti spolupráce, způsob komunikace, vzájemné porozumění. Jakou kdo hraje roli ve vzdělávání žáka? Jaký je skutečný osud Doporučení z PPP ve škole a jak je toto doporučení srozumitelné pro učitele? Téma 2: Předškolní zralost – předpoklad pro zvládnutí trivia a hladkého startu školní docházky. Jaké jsou možnosti individualizované/skupinové předškolní přípravy v MŠ? Časové a organizační okolnosti, vzdělávání učitelů.

Mgr. Jiřina Bednářová

Speciální pedagožka
Přibývá poměrně velké množství hodnotných diagnostických nástrojů zaměřených na zjištění úrovně předpokladů pro školní dovednosti i diagnostiku dovedností samotných. Mnohé nástroje jsou již v praxi používány, některé do praxe vstupují, u dalších probíhá standardizace. Zdá se, že jsou vytvořeny předpoklady pro kvalitní diagnostiku. Přesto potřeby dětí, rodičů a pedagogů škol nejsou vždy uspokojeny a poskytovaná diagnostika nemusí být podkladem pro plnohodnotnou péči. Do hry vstupují možnosti pracovníků v pedagogicko-psychologickém poradenství.

Příspěvek vede k zamyšlení, co aktuálně potřebuje odborný pracovník kromě diagnostických nástrojů ke stanovení diagnózy jako podkladu pro funkční podpůrná opatření. Má možnost odlišit vliv výukových nedostatků, metodických chyb ve výuce, případně vliv prostředí, ve kterém dítě vyrůstá, od potenciálu dítěte učit se? Můžeme tyto nežádoucí vlivy eliminovat? Jsou získané výstupy podkladem podpory a výchozím bodem stimulace oslabených funkcí? V neposlední řadě vyvstává otázka, nakolik vede diagnostika s nepřesnými vstupními a posléze i výstupními informacemi k rozvoji odbornosti poradenského pracovníka. 

Mgr. Jiří Novák

ředitel Pedagogicko-psychologické poradny, Nový Jičín

Jako na výzvy pedagogicko-psychologické diagnostiky bych chtěl v rámci panelové diskuze poukázat na tato dvě témata, která spolu do značné míry souvisí:

  1. Naši diagnostickou práci nelze redukovat jen na standardizované používání a vyhodnocování jednotlivých diagnostických nástrojů. Je potřeba ji především chápat jako vysoce komplexní a do značné míry heuristickou odbornou činnost, která spočívá především v postupném formulování, ověřování a zpřesňování našich diagnostických hypotéz. Při této činnosti se musí diagnostik ve svém úsudku vypořádávat s řadou nástrah ve formě kognitivních zkreslení, chybných heuristik (Kahneman, Tversky), nereflektovaných, či vědecky neověřených předpokladů apod. Důslednější reflexe tohoto epistemického rozměru naší diagnostické práce je jednou z výzev, které bychom měli věnovat při našich odborných setkáních i v rámci našeho vzdělávání více pozornosti.
  2. Současně, pokud chceme provádět skutečně validní diagnostiku, pak bychom neměli nadále akceptovat stávající vágnost (či zmatečnost) některých diagnostických kritérií, se kterými běžně pracujeme. A to bez ohledu na to, zda provádíme diagnostiku akcentující stanovení diagnózy jako nosologické jednotky, anebo zda diagnosticky cílíme především na stanovení míry konkrétních funkčních oslabení (disabilit) u daného jedince (a ve školském kontextu pak na diagnostické stanovení druhů a stupňů jeho potřebné vzdělávací podpory).
Mgr. Soňa Holáa a Mgr. Jitka Musilováb

a psycholožka, ředitelka Pedagogicko-psychologické poradny a Speciálně pedagogického centra Královéhradeckého kraje
b psycholožka, Pedagogicko-psychologická poradna a Speciálně pedagogické centrum Královéhradeckého kraje.
Naším příspěvkem bychom chtěli otevřít diskuzi o tom, jaký smysl a význam by měla mít poradenská služba poskytovaná ve školském poradenském zařízení. Jak uvažovat o diagnostických metodách tak, aby byly pro klienty přínosem a podpořily je v rozvoji dovedností i kompetencí užitečných pro jejich budoucí život? Jak propojit jednotlivé aktéry vzdělávání a poradenských služeb a zajistit součinnost při naplňování stanovených cílů podpory? To jsou jen některé z otázek, které si aktuálně klade tým odborných pracovníků naší organizace – PPP a SPC Královéhradeckého kraje.

doc. PhDr. Gabriela Seidlová Málková, Ph.D.

psycholožka, Katedra psychologie a věd o životě, Fakulta Humanitních studií, Univerzita Karlova, proděkanka pro vědu a výzkum Fakulta Humanitních studií, Univerzita Karlova
Systém pedagogicko-psychologického (PP) poradenství v České republice potřebuje zacházet s kvalitními diagnostickými nástroji. Tyto nástroje by měly být dostupné, ale zároveň distribuované způsobem, který umožní sledovat jejich kvalitu, zachovávat účel jejich užití a respektovat požadavky na odbornou přípravu k jejich užívání. Kvalitní diagnostické nástroje pro praxi PP poradenství je třeba vytvářet, ale také průběžně aktualizovat, cíleně rozvíjet a revidovat. V současné době  bohužel postrádáme pro takové činnosti funkční, institucionalizovaný a zátěži komerčního sektoru nepodléhající systém - což vnímám jako velké ohrožení dostupnosti i kvality psychodiagnostických nástrojů v blízké budoucnosti.

Za neméně závažnou výzvu považuji také kritickou potřebu vybudovat jednotný národní  systém certifikace kvality psychodiagnostických nástrojů pro PP poradenství i systému vzdělávání pro využívání těchto nástrojů různými jeho aktéry. Diskuse ke kvalitě psychodiagnostických nástrojů i k rozšiřování kompetencí různých aktérů pedagogicko-psychologického poradenství tyto nástroje využívat, jsou neodkladným úkolem odborníků z akademického prostředí, z výzkumu i z praxe PP poradenství.

Sdílení události

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info