Zvaní přednášející

Pablo Nájera je výraznou postavou nastupující generace současné psychometriky. Ve své plenární přednášce představí kognitivní diagnostické modely (CDM). Tyto modely, dosud využívané především při měření znalostí a dovedností, nabízejí jiný pohled na to, co může stát za odpověďmi či výkony v testu. Namísto předpokladu, že se lidé liší především v míře jedné spojité charakteristiky, pracují s několika kategorickými charakteristikami a umožňují popsat jejich konkrétní kombinaci u jednotlivého člověka.

Přednáška tak volně naváže na keynote z předchozího ročníku konference, která představila síťové modely jako další způsob, jak uvažovat o vztahu mezi psychologickými charakteristikami a jejich pozorovanými projevy. Ani tentokrát nebude hlavním cílem výklad matematických detailů modelu. Cílem je představit CDM psychologům jako zavedený přístup, který stojí za zvážení všude tam, kde naše teorie naznačuje, že pozorované chování, výkony či odpovědi mohou být spíše výsledkem určité kombinace několika důležitých charakteristik než projevem toho, že člověk má více či méně jednoho spojitého konstruktu.

Bylo zjištěno, že změny výsledků testů IQ v jednotlivých generacích (tj. Flynnův efekt) byly po většinu 20. století převážně pozitivní. Důkazy však ukazují, že Flynnův efekt se v posledních 40 letech stává stále méně konzistentním, což vedlo některé výzkumníky k úvahám o (blížící se) globální stagnaci či dokonce zvratu v růstu výsledků testů.

Ačkoli se může zdát lákavé interpretovat nedávno se objevující trendy doslovně a vnímat je jako důsledek světa, který se stává kognitivně méně schopným, zohlednění doménové specifičnosti, (ne)invariance měření a role faktoru g naznačuje něco jiného. Například v minulém výzkumu byly změny výsledků testů převážně rámcovány z hlediska taxonomie krystalizovaného a fluidního IQ ve smyslu Cattella. V našem moderním chápání lidské inteligence (např. ve smyslu modelu Cattell-Horn-Carroll) byly zavedeny nové domény IQ a naše měření IQ se vyvíjela právě v tomto směru. Tyto vývojové trendy umožnily zkoumat trajektorie v konkrétních doménách v časovém průřezu, čímž se ukázalo, že změny nadřazených širokých schopností mohou zakrývat značnou diferenciaci trajektorií v podřízených specifických schopnostech.

Podobně i často pozorované negativní souvislosti mezi Flynnovým efektem a psychometrickým g naznačují, že zvrat v růstu celkového IQ v některých zemích lze interpretovat jako důsledek časově rostoucí diferenciace schopností v rámci obecné populace. V tomto příspěvku se budu zabývat empirickými důkazy, které mohou přispět k našemu porozumění povaze, významu a příčinám Flynnového efektu.

Jakob Pietschnig získal v roce 2012 na Vídeňské univerzitě titul PhD v oboru přírodních věd (psychologie) s vyznamenáním. Po výzkumných a pedagogických aktivitách ve Spojených arabských emirátech a v Německu se vrátil na Vídeňskou univerzitu, kde v současné době vede oddělení individuálních rozdílů a psychologického posuzování. Je (spolu)autorem více než 100 článků v mezinárodních recenzovaných časopisech a získal několik výzkumných grantů. Od roku 2025 působí jako prezident Mezinárodní společnosti pro výzkum inteligence (ISIR). Ve svém výzkumu se zaměřuje na otázky týkající se popisu, povahy a významu generačních změn ve výsledcích testů inteligence (tzv. Flynnův efekt), korelací a determinantů lidských kognitivních schopností, jakož i reprodukovatelnosti výsledků empirického výzkumu.